Články autora
Ještě, že mám to tancování zaplacený, jinak bych si dnes ani nožkou nedupla. Jsem hotová. Rychle jsem se otočila z práce doma, ale raději si nastavuji minutku, abych neusnula v sedě. Cože? Jsem se nestačila ani zamyslet, a už na mě ta potvora pípá k odchodu. Je čas jít. No dobrá, do tašky na tancování dávám vše potřebné a chtě, nechtě vyrážím. Samozřejmě,...
Nechápu, že mne napadlo, že zrovna před Silvestrem potřebuji na koncert do ňákýho kostela. Se mi dneska fakt nikam nechce. Přemlouvám se v duchu a uvědomuji si, že kdyby mi tohle řeklo některé z mých fantastických dětí, tak znám přesně svou odpověď: „Tak proč sis to kupovala? Ale, že jde o mou maličkost, tak si ledabyle odpovídám: „Protože se mi zdálo,...
Padesát? Opravdu ta moderátorka řekla, že věkový rozdíl je padesát let. A mluvila o neopakovatelné lásce. To snad není ani možné, nebo ano? Akorát připravují brokolicové rolky, ale ty budou muset chvilku počkat. Znám se. Dnes, ale jednám uvědoměle, žádné další zničené jídlo, protože mne zaujalo a pohltilo něco jiného. A to jsem si myslela, že bude jednou oběd...
Já, dnes jsem ničí. Marnivě svá. Jsem možná cizí, Však nechci se zcizit, Svým snům a představám. V den, kdy zapomněla jsem potkat lásku. Hvězd ptám se na otázku. Zda v směnárně života, Je možné dobro směnit v sázku. Na kurz se neptám, Doufám, že nebude mne soudit porota. Já, dluh chci lásce splatit A popel zapomnění životu vrátit. Chci...
Jsem a zdá se mi to být normální. Po různých eskapádách mých posledních dnů, ale vím, že stačí malá změna a nic z toho, co máme už být nemusí. Nevím, zda je to těmi barvami podzimu nebo něčím jiným, ale dnes je mojí kamarádkou melancholie. Chtěla bych na chvilku zajít za mamkou. Nejraději bych s ní zašla na kafe. Jen tak, probrat všechno...
Je další krásné letní ráno. Jsem na procházce, a právě jsem se rozhodla. Ano, dumám nad tím už dlouho, a říkám si, zda fakt nemá ten můj muž pravdu. Tedy pardon, opět jsem v minulosti. Můj ex-man-žel. Jako obvykle jsem zapomněla, že jsem se stala ex-manželkou. Snadno a rychle. Asi to tedy nebylo tak špatné. Nebo to možná bude souviset...
Bylo krásné letní ráno. Město ještě spalo. Byla jsem na procházce se svým psím miláčkem, ale víc než jeho, jsem venčila svoji hlavu. Nechala jsem myšlenkám volný průběh a ony plynuly. Plynuly, tak, jak se jim právě chtělo. Někdy zabloudily do míst krásných vzpomínek a rozesmály mé oči a hladily na duši. Jindy mi do očí vehnaly slzy a já měla co dělat,...
Tramvaj, co přiblíží ji do neznáma. Zrozená je cestou nová dáma. Jak Fénix z popela, Rodí se Bohyně. Příroda tělo jí oděla, V příznivé hodině. Sama sobě je svou paní. V objetí blízkém nebude tápat. Doteky andělských dlaní, V hlubině duše rodí se nápad. Modlitba vláčná, Po poznání lačná. Osud svůj hlídá, Naslouchá, zda srdce napovídá. V šeru dění, Nesměle tají...
Neuchopitelná, Roztříštěná, Složená z kousků nebe. Hledá v životě tebe A zapomněla spatřit sebe. Zůstává někde tam a srdce zebe. Tam v bouřce dění, Ve falešném snění. Co zrodí se v srdci, Když pláče? Co bolí, Vinou falešného hráče? Co bolí, A nejde už léčit? Zkušenost, co děsí, Padělek lásky v křeči. Ladila se do tvých tónů. Ty duši jsi zaprodal, neví...
Pospíchám, vlastně nevím kam, ani za čím. Pospíchají všichni. A i přesto si už delší dobu kladu otázku: „Je to to, co chci? Je to to, proč tady jsem?“ Je předvelikonoční období – postní doba. Jak to vlastně bylo zamýšleno? Mělo to být o uklízení příbytků, o čistotě kolem nás? Třeba to mělo být úplně jinak. Jenom se nám...
Jana Holanová