Jak jsem se rozhodla být pozitivní

Je další krásné letní ráno. Jsem na procházce, a právě jsem se rozhodla.

Ano, dumám nad tím už dlouho, a říkám si, zda fakt nemá ten můj muž pravdu. Tedy pardon, opět jsem v minulosti. Můj ex-man-žel. Jako obvykle jsem zapomněla, že jsem se stala ex-manželkou. Snadno a rychle. Asi to tedy nebylo tak špatné. Nebo to možná bude souviset s tím, že jsem byla vdaná přes 20 let. No a možná bude pravda, že se pořád lituji.

Končím s tím. Je nádherný den. A abych podpořila tok pozitivních myšlenek, mohla bych si pomoct nějakou pozitivní afirmací. Takže, takže, no ty jo žádná pozitivní mne zrovna nenapadá. Přitom se každé ráno snažím, opakovat si kdejakou blbost. Nevadí. Nerozhodí mne to. Juknu do mobilu, mám jich tam pro jistotu pár i zvěčněných. Připraveným štěstí přeje.

Po chvilce hledání jsem shledala nejlepší tuhle: „Vdechuji radost a vydechuji vztek.“ Opakuji si ji, u toho se snažím i dýchat, abych to podpořila. A u třetího opakování se přichytím u toho, že opět myslím na to, proč se mi to všechno stalo. Jsem marná, marná, a ještě jednou marná. Nechápu, jak to moje terapeutka se mnou vydrží. No tak platím jí za to, že jo.

Ježíš, zase ten pesimizmus. Konec. Dost, teď opravdu končím a vdechuji radost a vydechuji vztek. „Vdechuji radost a vydechuji vztek, vdechuji radost a… Ty jo, to fakt funguje. Mám to. Už mi nikdy nikdo neřekne, že jsem závislá na pravidlech. Nikdy. Jak že to tenkrát říkala ta Andy?“

„Víš, když si ho chceš udržet, nesmíš být tak „pravidlová“. No, vrtalo mi to hlavou dlouho. A o to víc, když jsem zjistila, že to byla milenka mého – a teď pozor – ex-manžela. Vzpomněla jsem si, jsem rozvedená. Nakonec si začnu myslet, že jsem i majetnická. Jako kdyby mi chudáček patřil. „Nejsem fakt majetnická, tedy nebyla jsem majetnická?“

No tedy, nevím, na to, že jsem se rozhodla být pozitivní, jsem dost negativní.

Nevzdávám to. Je nádherný den. A Andy mi přece říkala, jak je jí mě líto, a že když budu cokoliv, opravdu, co-ko-liv potřebovat, ať se ozvu.

Je vedro a Andy má na zahradě bazén. A já dostala skvělý nápad. Vykoupeme se, vezmu i děti. Žádné předsudky, žádná pravidla, opravdu se měním.

„Jsem fakt dobrá.““

Stojíme u branky. Dětem jsem řekla jenom tolik, že mám pro ně překvapení. Zazvoním a čekáme. Po chvilce vychází chlap, předpokládám, že to je manžel Andy a ptá se: „Ano, potřebujete něco?“

A tak mu říkám: „Dobrý den, já jsem Petra. Je Andy doma? Já jsem žena milence vaší ženy a rádi bychom se u vás vykoupali. Víte Andy mi nabízela, že kdybych cokoliv potřebovala, ať se stavím. A tak jsem tady.“

Ten chlap se tváří nějak překvapeně.

„Není to snad problém? Nebo, pardon, ale bydlí tady Andy?

Andy tady bydlela a on, rozhodně nevěděl, že jeho žena má milence. No, jestli já něco neprozradila. Nebo se mu nelíbí ten nápad s koupáním? Teď fakt nevím. Ale zdá se mi, že je něco špatně. Neslyším přesně, ale asi mluví s Andy. Ta po chvilce vyběhne ze dveří. Nevím, co přesně si vysvětlovali. Nerozuměla jsem jim. Ale když nás s dětmi spatřila, tak se trochu naštvala, nebo nevím. Prostě nadšená nebyla. Blesky z jejích očí sršely a zvukové efekty na sebe nenechaly dlouho čekat. Byli jsme v epicentru. Fuj! Chudáci děti.

Tak ona si půjčuje mého muže, sorry, teď už mého ex, skoro 20 let, a že jsem chtěla použít k vykoupání její bazén, který mi sama nabídla, tak to je asi problém.

Nelžu, nevymýšlím si, jsem otevřená. Využívám její nabídky a řve na mě. Fúrie jedna!

Tak buď tato nabídka platila jenom v době, když jsem nevěděla, že ona je milenka mého zkroušeného muže, který se potřeboval najít. Nebo jsem tady nevhod. Nebo je to kráva.

Je to kráva. Řekla bych, že sem se koupat už rozhodně nepřijdeme. A Andy by možná mohla začít s pozitivními afirmacemi.

Tak co, tak jsem to aspoň zkusila.

Zítra je taky den a třeba dostanu lepší nápad. Spousty dobrých nápadů. To půjde. Jen se nenechat odradit prvním neúspěchem.

Ale naštvala jsem ji pěkně a toho chlapa, ať už to byl kdokoliv, jsem taky pěkně rozzuřila.