„Miluju drátování,
ukážu ti jak se přenést do světa našich babiček a udělat radost sobě nebo svým blízkým.“
Ještě, že mám to tancování zaplacený, jinak bych si dnes ani nožkou nedupla. Jsem hotová. Rychle jsem se otočila z práce doma, ale raději si nastavuji minutku, abych neusnula v sedě. Cože? Jsem se nestačila ani zamyslet, a už na mě ta potvora pípá k odchodu. Je čas jít. No dobrá, do tašky na tancování dávám vše potřebné a chtě, nechtě vyrážím. Samozřejmě,...
Nechápu, že mne napadlo, že zrovna před Silvestrem potřebuji na koncert do ňákýho kostela. Se mi dneska fakt nikam nechce. Přemlouvám se v duchu a uvědomuji si, že kdyby mi tohle řeklo některé z mých fantastických dětí, tak znám přesně svou odpověď: „Tak proč sis to kupovala? Ale, že jde o mou maličkost, tak si ledabyle odpovídám: „Protože se mi zdálo,...
Padesát? Opravdu ta moderátorka řekla, že věkový rozdíl je padesát let. A mluvila o neopakovatelné lásce. To snad není ani možné, nebo ano? Akorát připravují brokolicové rolky, ale ty budou muset chvilku počkat. Znám se. Dnes, ale jednám uvědoměle, žádné další zničené jídlo, protože mne zaujalo a pohltilo něco jiného. A to jsem si myslela, že bude jednou oběd...
Já, dnes jsem ničí. Marnivě svá. Jsem možná cizí, Však nechci se zcizit, Svým snům a představám. V den, kdy zapomněla jsem potkat lásku. Hvězd ptám se na otázku. Zda v směnárně života, Je možné dobro směnit v sázku. Na kurz se neptám, Doufám, že nebude mne soudit porota. Já, dluh chci lásce splatit A popel zapomnění životu vrátit. Chci...
Jsem a zdá se mi to být normální. Po různých eskapádách mých posledních dnů, ale vím, že stačí malá změna a nic z toho, co máme už být nemusí. Nevím, zda je to těmi barvami podzimu nebo něčím jiným, ale dnes je mojí kamarádkou melancholie. Chtěla bych na chvilku zajít za mamkou. Nejraději bych s ní zašla na kafe. Jen tak, probrat všechno...
Je další krásné letní ráno. Jsem na procházce, a právě jsem se rozhodla. Ano, dumám nad tím už dlouho, a říkám si, zda fakt nemá ten můj muž pravdu. Tedy pardon, opět jsem v minulosti. Můj ex-man-žel. Jako obvykle jsem zapomněla, že jsem se stala ex-manželkou. Snadno a rychle. Asi to tedy nebylo tak špatné. Nebo to možná bude souviset...
Bylo krásné letní ráno. Město ještě spalo. Byla jsem na procházce se svým psím miláčkem, ale víc než jeho, jsem venčila svoji hlavu. Nechala jsem myšlenkám volný průběh a ony plynuly. Plynuly, tak, jak se jim právě chtělo. Někdy zabloudily do míst krásných vzpomínek a rozesmály mé oči a hladily na duši. Jindy mi do očí vehnaly slzy a já měla co dělat,...
Tramvaj, co přiblíží ji do neznáma. Zrozená je cestou nová dáma. Jak Fénix z popela, Rodí se Bohyně. Příroda tělo jí oděla, V příznivé hodině. Sama sobě je svou paní. V objetí blízkém nebude tápat. Doteky andělských dlaní, V hlubině duše rodí se nápad. Modlitba vláčná, Po poznání lačná. Osud svůj hlídá, Naslouchá, zda srdce napovídá. V šeru dění, Nesměle tají...
Neuchopitelná, Roztříštěná, Složená z kousků nebe. Hledá v životě tebe A zapomněla spatřit sebe. Zůstává někde tam a srdce zebe. Tam v bouřce dění, Ve falešném snění. Co zrodí se v srdci, Když pláče? Co bolí, Vinou falešného hráče? Co bolí, A nejde už léčit? Zkušenost, co děsí, Padělek lásky v křeči. Ladila se do tvých tónů. Ty duši jsi zaprodal, neví...
Pro lásku cokoliv, Nebo aspoň, co chci. Na vlásku visí můj cit, jakkoliv Polibek všanc, může pomoci. Co v srdci chybí, Co přebývá. City se tříbí. Mlha lásky zlobivá. Vchází bez vyzvání. K mání tichý smích. Ač, andělé ji chrání, I tak nedbale taje, jako sníh. Včerejší výzva, Cizincem být v těle. Na duši jizva, Oblékne slovo vřelé....
Tanec s obrazem za zrcadlem. Dech v rytmu samby s volným pádem. V zlatý rám zachytit se snažím, Zbloudilé cosi, co pohledem plaším. V duchu svlékám včerejší kůži. Třpytky ve vlasech, dech se mi úží. Stín ze sloky staré básně, Poslední vánoční světýlko zhasne. V pavučině třpytí se svíčka. Vůně vánočního punče hýčká. Flitry svátečních šatů pohasly. Pohádkové konce knížek, pohled rozjasní....
Pojďte se zaposlouchat do ticha. Občas můžete mít štěstí a v tichém bytí uslyšíte mluvit duši. Někdy mluví o kráse a radosti, jindy nás může zavést do podivností, které jsme snad ani nechtěli znát. Ale všechno, co se děje, děje se pro nás, ne nám. Zvu vás tedy do záhad mé duše i k přečtení sbírky, která vznikla na chtěných i nechtěných toulkách, ať...
Opoj mě šeříkovou vůní. Ušij mi šaty z pavučin. Je jedno, zda mi svět něco dluží, Já nadechnu se štěstí a zpříma vykročím. Uvařím si mátový čaj A jahody posnídám. Pohledem z okna přenesu se v ráj. Opustím smutky, tvář úsměvem pohladím. Do slunce zakoukám se, V měkkém koberci pampelišek se usadím. Zhluboka čistoty ve větru nadechnu se A hříchy...
Jsem člověk, který je pořád nespokojený a má pocit, že když chce něco umět, tak se musí hodně učit. A úplně nejlepší je přihlásit se na kurz nebo si koupit nějakou skvělou publikaci. Tímto způsobem mě oslovilo i „Spisovatelské cappuccino“, které na mě vykouklo na FB a cítila jsem, že tudy vede moje cesta. Zatím, co jsem nesměle okukovala výtvory v této...
Příroda se začíná probouzet, není si sice ještě úplně jistá, zda už je čas nebo ještě ne. Ale kdo je. Na rozdíl od nás, ona dělá změnu rozhodnutí s lehkostí a krásně. Neřeší, co tomu kdokoliv řekne. Cítí to tak a udělá to tak, a ještě si to užívá. Krásné. S takovou lehkostí plyne. My lidé bohužel takto plynout neumíme,...
Pospíchám, vlastně nevím kam, ani za čím. Pospíchají všichni. A i přesto si už delší dobu kladu otázku: „Je to to, co chci? Je to to, proč tady jsem?“ Je předvelikonoční období – postní doba. Jak to vlastně bylo zamýšleno? Mělo to být o uklízení příbytků, o čistotě kolem nás? Třeba to mělo být úplně jinak. Jenom se nám...
Jana Holanová